Ježíš říká: Blahoslavení tiší... (Mt 5,5)
Ze všech Ježíšových „blahoslavenství“ mě tentokrát nejvíce oslovilo to, které se týká „tichých“.
Před lety jsem absolvovala psychoterapeutický výcvik. Na našem kurzu jsem se setkala s celou plejádou povah lidí, od těch, kteří byli hluční a měli vždy, co říct až po ty, kteří za celé čtyři roky promluvili sotva pár slov. Součástí ukončení výcviku pak byla práce každého z nás, kterou jsme přede všemi prezentovali. A - možná překvapivě - mnozí z nás ve svých závěrečných pracích oceňovali přínos těch účastníků, kteří do skupiny vnášeli ticho, pokoj a mírnost. Pro mě osobně to byla lekce. Možná jsem si do té doby myslela, že abych byla přínosem, musím být slyšet, vždy vyjádřit svůj názor, být vidět. Tehdy jsem docenila, jakou sílu má naslouchání, čistá přítomnost, schopnost přijetí.
Možná to v dnešním světě nevypadá tak, že by mělo ticho nějakou moc. Ale snad právě proto, že jsme zahlceni hlukem, křikem a bojem, se ticho, mírnost a naslouchání stávají tím, co nás táhne.
Jsem si jistá, že každého z nás napadne někdo z našeho okolí, společenství nebo farnosti, kdo více naslouchá, než mluví. Ten, který pracuje, aniž by každému říkal, co vše udělal. Třeba se si vzpomeneme na někoho, jehož klidný přístup a tichou empatii pokládáme za samozřejmost. Možná ten, komu se chodíme svěřit se svými trápeními a on nás vyslechne, aniž by nás zahltil těmi svými. Je čas si všimnout těch mírných, protože jim patří Boží království.
Pane, ty víš, kdy mám potřebu být slyšet.
Prosím tě o dar naslouchání,
o pokoj v tichu,
o schopnost nechat druhé zaznít,
o důvěru, že má hodnota nestojí na tom, jak moc jsem slyšet.
Otázka k reflexi: V jakých situacích mám potřebu být slyšet a proč?
-redakčně upraveno-
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.