Bůh Abramovi řekl:. „Vyjdi ze své země, ze svého příbuzenstva a ze svého otcovského domu do země, kterou ti ukážu. Udělám z tebe veliký národ a požehnám ti, oslavím tvé jméno a budeš pramenem požehnání.“ ( Gn 12,1-4)
„Dobře už bylo. Čeká nás vůbec ještě něco dobrého? Kam se ten svět řítí?“ - slyšíme občas a někdy to možná napadá i nás samé… Při pohledu do zpráv se to ale zdá být pochopitelné. Proto by někteří lidé raději zůstali v nějakém iluzorním světě, nebo v minulosti, kde měli „své jisté“ a „kde hodnoty ještě něco znamenaly“.
Ale Hospodin Starého Zákona do toho přichází s velkolepým obratem, když oslovuje Abráma - již velmi starého muže, který už má zdánlivě všechno za sebou:
"Vyjdi ze svého příbuzenstva.
Opusť svoje jistoty a tradice.
Udělej krok do neznáma.
Neboj se změny, jen věř, že cesta vpřed přinese tobě i tvému okolí štěstí.
Nadechni se čerstvého větru, tvé místo není v hnízdě, ale na cestě.
Tvou přirozeností je kráčet vpřed.
Tak naplníš své dny smyslem a tak přineseš požehnání celému světu."
Ve své podstatě se za tím skrývá naděje, o kterou je možná zvlášť dnes náročné zápasit: Naděje v budoucnost. Bůh dává svá zaslíbení, abych se nebál budoucnosti. Každý nový den je totiž krokem směrem k němu a k jeho království.
„Udělám z tebe veliký národ, požehnám ti, oslavím tvé jméno, budeš pramenem požehnání,“ by možná šlo jednoduše přeložit jako:
„Máš se ještě na co těšit.
Neboj se. Věř, žij a jdi vpřed.“
To je východisko židkořesťanského náboženství.
- redakčně upraveno -
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.